Třetí číslo časopisu Česká kriminologie

Speciální číslo na téma korupce

V průběhu předchozích let se korupce v České republice stala velmi frekventovaným termínem, a to nejen jako slovo objevující se v rozhovorech občanů, ale i jako jev, kterému bylo veřejností přisouzeno přední místo na seznamu tíživých problémů společnosti. Stejně tak je korupce vděčným mediálním tématem. Samozřejmě můžeme spekulovat o tom, zda se mezi závažné společenské problémy zařadila díky pozornosti médií, nebo zda média pouze reagovala na pocity a postoje občanů, jakkoli by to zřejmě byla diskuse na téma, zda byla dřív slepice nebo vejce.

Následně se pak korupce stala, jako výsledek tlaku médií a kriticismu občanů, významnou součástí slovníku politiků, a to až do té míry, že vláda, resp. koalice, která sestavovala vládu v roce 2010, učinila z boje s korupcí jeden ze základních pilířů svého programu.

Termín korupce je ovšem v obecné řeči a tím spíše ve slovníku politiků velmi vágní a obsahuje mnohé konotace a významy. Abychom byli spravedliví, není to jen věc obecného a politického jazyka, ale i jazyka oficiálních dokumentů, které nabízejí různé definice (nebo také nenabízejí žádné, jako např. Úmluva Organizace spojených národů proti korupci, která ve svém článku 2. Užité termíny žádnou definici korupce neobsahuje).

Problém tkví v samotném charakteru korupce. Je to mnohotvárný fenomén. Korupcí může být prostý úplatek penězi (od set do milionů korun či jiných měnových jednotek), ale i poskytnutí či příslib různých výhod a benefitů. Může probíhat mezi dvěma osobami, stejně tak ale může zahrnovat desítky aktérů. Také korupční proces je mnohotvárný – úplatek může být jednoduše předán, ale může mít i formu komplikovaných finančních toků, které mohou probíhat organizovaně po delší dobu. Někdy je korupce chápána jen ve vztahu k veřejné správě, zatímco jindy tento pojem zahrnuje i korupční chování v soukromém sektoru.[1]

Znamená to, že fenomén korupce může být nazírán z různých úhlů. Můžeme studovat jeho charakter, formy, dopad na správu věcí veřejných, na sociální vztahy, společenské vědomí, morálku atd. Co je ale asi nejsložitější, je odhad jeho skutečného rozsahu.

To, co máme obvykle k dispozici, nejsou tzv. tvrdá data, ale názory veřejnosti a expertní odhady stavu, intenzity a vlivu korupce, pomocí kterých jsou mimo jiné konstruovány také žebříčky Transparency International o zasažení jednotlivých zemí korupcí. Nemáme tedy k dispozici přesný indikátor skutečného stavu korupce, ale sociálního klimatu ve vztahu k ní. Toto sociální klima je ovšem mocným faktorem ovlivňujícím faktické chování lidí, a proto jej musíme brát velmi vážně v úvahu.

Existuje poměrně silná provázanost názorů na stav korupce s názory na stav veřejného života, politiky a politického systému. To nicméně dokládají také výsledky výzkumu prezentovaného v tomto čísle časopisu Česká kriminologie.[2] Vysvětlením může být, že korupce v České republice je koncentrována do oblasti nakládání s veřejnými prostředky a do průniku mezi zájmy politických stran, vlády a podnikání. Hlavním problémem tak není individuální korupce za účelem zajišťování různých služeb, ale systemická manipulace s veřejnými prostředky. Toto je oblast, kde je přítomnost korupce nejvíce spatřována a také nejkritičtěji hodnocena; na druhou stranu je to také oblast, která je “mimo působnost běžného občana”. Občané vnímají „velkou“ a politicky provázanou korupci jako jeden z nejzávažnějších společenských problémů, zatímco „malá“, „administrativní“ korupce vztažená k záležitostem na osobní úrovni není vnímána tak citlivě a také není považována za závažný jev.[3]

Důsledkem tohoto pohledu na problém korupce je ovšem názor veřejnosti, že k jeho řešení musí iniciativa vzejít od státu. Není to všední život a běžné chování, které je třeba měnit, protože toto chování neznamená zásadní problém, ani sociální, ani morální. Zásadní problém korupce spočívá v očích lidí v chování politiků a vysokých státních úředníků a toto přesvědčení – bez ohledu na míru jeho oprávněnosti – slouží současně jako ospravedlnění případných „malých“ korupčních praktik všedního života.

Není účelem tohoto úvodu pokoušet se definovat korupci a vynášet soudy o jejím skutečném rozsahu a charakteru. Nicméně je zřejmé, že zůstává problémem, kterému je nutné věnovat pozornost (byť je nyní v očích veřejnosti a politiků přehlušena problémem migrace). Proto je toto speciální číslo České kriminologie věnováno právě korupci. Věřím, že odborná veřejnost jeho obsah přijme se zájmem.

 

Miroslav Scheinost (Institut pro kriminologii a sociální prevenci)

6. října 2016

 


[1] Duyne, P. C. van. (2001). Will Caligula go transparent? Corruption in acts and attitude. Forum on Crime and Society, 1(2), 73–98.
[2] Buriánek, J. (2016). Česká veřejnost na cestě od strachu ze zločinu k obavám z korupce. Česká kriminologie, 3, 1–17.
[3] Bureš, R. (2012). Korupce v České republice. Kriminalistika, 2, 105–121.
Časopis

Vyhledat článek 
RSS 

CEEOL